wz
Textové pole:
CNW:Counter

Popis vyjížděk za uplynulé měsíce najdete zde:

 

Leden a únor 2007

 

Březen 2007

 

Duben 2007

 

Květen 2007

 

Červen-srpen 2007

 

Září 2007

 

Říjen 2007

 

Listopad a prosinec 2007

Vyjížďky

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

 4. 11. 2007 A je tu listopad. Příroda se chystá k zimnímu spánku, pravověrní bikeři však nezavřeli své stroje do kůlen a sklepů a dál vyráží na své oblíbené traily.

I já se rozhodl navzdory rannímu mrholení znovu vyrazit do terénu. Gyngy mě sice lákal na orientační závod VIPRAHLO, ale odmítl jsem s tím, že se pod vedením Pinkieho chystá velká vyjížďka.. To naopak přitáhlo Gyngyho, neb se jistě všem chtěl pochlubit svým úspěšně vyreklamovaným rámem. A tak jsme se  na místě srazu sešli celkem...ehm...tři.  Gyngy, Pinkie a já. Ostatní buď zůstali doma, nebo, a to v hojném počtu, vyrazili závodit na VIPRAHLO. 

    Naše trojice se vydala bonusovou cestou na Halouny a ač bez mapy i startovního čísla, objevili jsme čirou náhodou nedaleko Cukráku kontrolní bod závodu a připsali si imaginárních 5 bodů...

   V polovině cesty nás bohužel opustil strůjce vyjížďky Pinkie -  do Haloun jsme tedy dojeli nakonec jen ve dvou.  O chvíli později ale před hospodou zaparkovala svého oře Martina a tak jsme po dobrém obědě pokračovali znovu ve třech.

Cestou zpět jsme si udělali zajížďku  do prostoru cíle VPRAHLa a pozdravili pár známých a hlavně vítěze Mc Blackyho slavícího v místní restauraci svou nekonečnou vítěznou serii. Domů jsem přijel v půl šesté, na tachometru mi zůstalo 82 km a nastoupaných 974 m. Bylo to fajn.  Pár fotek je tady.

17. 11. 2007 Winter Trans Brdy Zima odmítla naslouchat poučkám o globálním oteplování a zřejmě aby podpořila teorie českého prezidenta před volbami, zahájila své tažení letos s předstihem. Ani dnešní den nebyl vyjímkou. Někteří z bajkerů, kteří se přihlásili na poslední závod sezony chladné počasí uvítali, jiní hudrali.

 Já se na místo startu dostal v Drbově autě, když jsem v jakémsi pátečně —ranním pomatení nepochopil, komu je směřována nabídka na odvoz a místo ve voze tak trochu někomu uloupil.

Do Let naše posádka (Drb, Good, Gyngy a já) dorazila s dvouhodinovým předstihem. Teplota 4 stupně Celsia a pohled na zasněžené brdské kopce nás příliš optimisticky nenaladil.  Co nedokázalo počasí, napravil teplý groček, který byl přímo na místě vařen v polní kuchyni. A tak předstartovní čekání rychle uteklo a my se plni odhodlání před jedenáctou hodinou seřadili před startovní čarou.

Upřímně řečeno, výstřel jsem neslyšel, ale i kdybych  na něj chtěl čekat, řeka těl a kol by mě stejně strhla v divokém reji  s sebou.  Zacvakl jsem tedy tretry a ze všech sil vyrazil vpřed snažíc se plnit  na bike-foru zveřejněnou vítěznou taktiku šampiona mnoha závodů Mc Blackyho (rozdíl  tempa čelních jezdců a středu pole není příliš  velký, stačí na začátku udržet rychlost spolu s favority a na vítězství je zaděláno ).  Byl to skvělý plán. Probil jsem se do čelní stovky a měl pocit, že mi  Red Bull nafasovaný před startem od sponzora závodu skutečně dal křídla.

Brzo se však objevil první kopec. Pokusil jsem se jet frekvenčně, ovšem křeč na 2. kilometru do levého lýtka mě upozornila, že si mám Blackyho taktiku strčit do zadnice a jet jako člověk, nikoliv chrt.

Naštěstí jsem nepříjemnou bolest za chvíli setřásl a zuřivě pokračoval dál. Má rychlost však stále  klesala. Po chrtech, kteří mi již zmizeli v dáli,  předjel mě i jakýsi tlouštík v huňatém svetru. Chvíli jsem s ním sváděl boj na život a na smrt, ale pak jsem upadl do deprese. Přišla na mne krize. Chvíli jsem se s ní pral, ale pak jsem se přistihl, že jen monotoně šlapu a tupě civím na dlouhou nudli, která se flegmaticky kývala nad Condorovou horní rámovou trubkou. Bim-Bam-Bim-Bam. Konečně jsme byli na hřebenu. Bim-Bam-Bim-Bam.

Zaržál jsem jako dostihový kůň a odfrkl jsem smrkanec ( v cíli jsem ho našel na levém stehně), zařadil prostřední pilu a zabral ze všech sil. Za zatáčkou jsem znovu dohonil tloušťíka. Předjel jsem ho. On mi to vrátil. Znovu jsem nastoupil. Tlouštík si mě změřil a na dobro mi zmizel za horizontem.

Trochu jsem zvolnil a zapomněl na toho podivného soupeře. Všude bylo dost jiných a někteří i pokornější .

Teplota klesla pod nulu a my se řítili zasněženými hvozdy dál. Připadal jsem si už ne jako chrt, ale jako legendární Honza Kopka při souboji s Aljašskou přírodou. 

Kolem občerstvovací stanice jsem se přehnal jak vichr a rozhodl se těžce vydobyté místo ( nakonec 159. )  neprodat lacino. Tu jsem někoho předjel já, tu zase někdo předjel mne. Cíl se blížil. Jediné místo, kde jsem ztratil orientaci bylo v kopci na začátku Let, kde na zemi leželo značkovací mlíko a nepochopil jsem zda si dát ještě bonus kolem železničních kolejí, či nikoliv. Tak jsem si ho pro pořádek dal.

Pak už byl jen cíl. Převlékl jsem se do suchého a protože jsem i tak  drkotal zubama, vyrazil jsem neprodleně po vlastní ose k domovu. A tady  končí dnešní příběh.

Teď odpočívám s nohama nahoře, aby mě nepronásledovaly křeče a pod zády mi jak kotě přede  nahřívací elektrická dečka. Tiše vzpomínám na zasněžené Brdy a na sílu, která člověka stále žene rvát se, když ne se soupeři, aspoň sám se sebou. .Nebo je to jen touha být s lidmi stejného vyznání ?  Těžko říct. Každopádně se teď cítím fajn a jsem rád, že jsem se skvělé akce zúčastnil. A hlavně díky všem pořadatelům za dobrou organizaci a za to, že v té zimě mrzli s náma.  Fotky jsou tady , další na bajk.cz a výsledky jsou zde .

 

 

24. 11. 2007 Někdo shání vánoční dárky, někdo se honí měsíc před Štědrým dnem na kole po lese.  Počasí ale nebylo tak škaredé, jak předpověd slibovala, tak to prostě nešlo nevyužít. Už v 10 hodin jsme  pod vedením Gung-Ha vyrazili na  tradiční vyjížďku do Haloun na oběd. Dopolední tempo by se snad dalo nazvat jakkoliv, jen ne pohodové, jak bylo na bike-foru proklamováno. Po dobrém obědě se ale už nechtělo honit ani pravověrným chrtům a tak už jsme místy jeli i jako lidi. Bohužel při zpátečním bonusovém výjezdu nad Černošice jsme se ztratili od hlavní skupiny, tak jsem výlet nakonec dokončil pouze s Bajkrem a Radkem.

Shrnuto, podtrženo: fajn vyjížďka. Statisticky:  84 km, 5 hodin 13 minut jízdy, převýšení 1.119 m, teplota 3—6 stupňů Celsia. Fotky: zde. Další od Pebeho, který jel kus s námi na silničce jsou tady.

 

08. 12. 2007 Předpověď škaredého počasí na sobotu se rosničkářům nevyvedla, což jsme s Radkem Koldou využili k poněkud trekingové vyjíždce  na jihozápad od Prahy. Netradičně tradiční trasa vedla podél Berounky  do Řevnice, po silnici do Haloun (ale samozřejmě, že jsme zde zastavili na oběd ), pak přes hřeben do Davle a nakonec mě  Radek ještě ukecal na krpál nad Vraným. Teprve na vrcholu se mi ho konečně  podařilo přesvědčit o výhodách jízdy po asfaltu a tak jsme se znovu stočili k Vltavě a vyrazili po silnici ku Praze. Nedaleko za Vraným jsme potkali stojící, poněkud zdecimovanou chrtí skupinku, jejíž účastníci jsou skutečným synonymem pro závodní psí plemeno. Už jen čtení jejich jmen může některým jedincům způsobit zrychlení tepu a divoké sny (byli to tito: Snail, Gung-Ho, Darkson, Blacky...) Tentokrát však byly zřejmě fyzikální zákony silnější, než jejich vyšlechtěné končetiny a tak byla jejich skupina ještě před soumrakem rozeseta po okolních lesích. Pro záchranu některého z nich, který dosud bloudil po lesích s píchlým kolem  jsem zanechal svou duši na přání Gung-ha v úkrytu a spolu s chrty jsme vyrazili k domovu. Cestou jsme se dozvídali o zlámaných blatnících, proražených duších a dalších katastrofách, které je dnes postihly.  Zaplať panbůh za pohodovou trekingovou trasu naší dvojice ! I tak jsme byli zabahnění až po uši. Tachometr dnes naměřil 87 km při 850 m převýšení a půměrné rychosti 17,7 km/hod. Slunce svítilo jak na jaře a teplota se vyšplhala chvílema až na 8 stupňů. Prostě krásný den ! Fotky nemám, zapomněl jsem nabít baterky :-(

26. 12. 2007 . Po dvou dnech nezřízeného vánočního ládování jsme se s Bajkrem přes ICQ narychlo domluvili, že by nebylo na škodu spálit trochu toho nadbytečného tuku. Slovo dalo slovo a chvíli před polednem jsme se sešli na tradičním místě pod barandovkým mostem. Vzal jsem sebou Stratose - „nový“ zimní bajk předělaný ze starého krose a tak jsem se rozhodl otestovat ho cestou na malém stoupáčku nad Zbraslaví. Obstál na výbornou !

Pak jsme vyrazili směrem na Cukrák, kde jsem na betonovém kanálku  prorazil díky vlastní nešikovnosti duši. Po opravě a malém okruhu po lese jsme se vrátili do údolí a přes Točnou a Cholupice zamířili do modřanské rokle. Cestou jsme potkali Blackyho ladícího zřejmě formu před novou sezonou na silničce, proletěl kolem jako šíp. Nám už ale pomalu začínalo být chladno, tak jsme to stočili znovu k Vltavě o poté i k domovu.

 Fajn vyjížďka, i když jen něco přes 50 km. Hlavně, že nám při ní trochu slehlo (po příjezdu jsem se ale přecpal znovu—přece toho kapra, salát, řízky a cukroví  nevyhodim). Fotky jsou tady. 

 

30. 12. 2007 . Poslední vyjížďka roku 2007. Původně měla být jen tříhodinová, ale nakonec jsme se novou trasou přiblížili natolik k Halounům, že by byl hřích, nedat si tam poslední  večeři v tomto roce. A stála jako obvykle za to. Já polívku a játra, Bajkr polívku, šunkafleky a horké maliny. Meduza si dal jitrničku a Radek taky šunkofleky.  Bylo nám dobře a tak se ani nechtělo zpět na mráz. Meduza si dal na zahřátí ještě Babku, což se dá považovat za odvahu hraničící s hazardem, neb již ráno nalezl v horní rámové trubce jeho Rava zející dvoucentimetrovou příčnou trhlina. Naštěstí sjezd z Babky ve zdraví přežil a v Černošicích se k nám opět připojil.  Do Prahy jsme dorazili už za tmy s více než 80 km. na tachometrech. Bylo to fajn a díky svižnějšímu tempu nám ani nebylo zima. Fotky jsou tady.

Účastníci akce: Bajkr, RK, Meduza a já, až na Zbraslav nás doprovázel PeBe.