wz
CNW:Counter

Vyjížďky

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány fotoaparátem

Olympus d-595 zoom. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

3.3.2007  Můj první závod na kole začal dnešního deštivého rána. Nic nenasvědčovalo tomu, že skutečně vyrazím, při pohledu z okna to vypadalo, že bude pršet až do soudného dne. Teplota 1 stopeň nad nulou, která po ránu venku panovala, taky   příliš  povzbuzení do závodu povzbuzení nepřidala . Dokonce jsme se s Elis—mojí splujezdkyní ve dvojici ,telefomicky dohodli, že nikam nepojedeme. Nadšení a odvaha ostatních posádek ale rozhodlo za nás, nemohli jsme se přece nechat zahanbit. A tak jsme se před jedenáctou hodinou sešli spolu s desítkami dalších odhodlaných dvojic na startu. Kromě mě a Elis jel Libor s Lukášem a Švícko s Kopíkem. V jedenáct hodin zazněl výstřel ze startovní pistole a na promočenou trať vyrazili ženské a smíšené dvojice. O 10 minut je následovali muži. Všichni měli úkol najít co nejvíc z 19 kontrol rozmístěných na ploše mnoha desítek kilomertrů. K tomu nám pomáhala mapa se zakreslenými kontrolními stanovišti. Počasí se naštěstí celkem rychle umoudřilo a tak i naše obrýlená dvojice získala možnost najít sem tam nějakou tu kontrolu. Přes zmoklé a vstvou bahýnka pokryté brýle to totiž bylo téměř vyloučeno. Nakonec jsme jich našli slušných 12. Švícku a Kopíkovi stejně jako Liborovi s Lukášem chyběli do plného počtu pouze dvě. Nezbývá než pogratulovat. Bohužel na stupních vítězů nestanul nikdo z nás. Ale dnes víc než jindy se hodí pronést, že zvítězili všichni, kdo našli odvahu v tom raním marastu vůbec opustit vyhřátou postel.

 Závěrečné posezení v hospůdce nám dodalo sílu a energii dojet zbývajícící kilometry do svých domovů.  A protože to bylo fajn, těším se už na další závod. Fotky ode mne jsou zde  nebo ty od Elis tady a momentky pořadatelů najdete na stránkách závodu zde.

11. 3 2007  První letošní vyjížďka na kterou jsem se vydal bez zimní bundy a nutno říct, že mi vůbec nechyběla. Sraz v 11 hodin pod Barandovským mostem byl sice tradiční, ale netradiční byl příjezd Gung-Ha na zánovním Sugaru od Garyho Fishera. Že se Sugar stal hned po příjezdu nejobdivovanějším  kolem bike-fora dokládají první fotky. Brdy dnes ukázali svoji příjemnější tvář, kolem popadaných stromů už se rýsují vyježděné objíždky křovinami, takže nepopulárního slézání z kola bylo poskrovnu. Cesta do Haloun byla kupodivu bez defektů, loterie osudu ale zasáhla nešťastného Phebeho, a to rovnou do halvy. Tam naštěstí, jak je u dobrého bikera zvykem, sídlila v tu dobu ochraná helma Bell a po té co splnila účel ke kterému byla vyrobena, odporoučela se do věčných lovišť. Mít takové zranění přímo v hlavě, zřejmě by se Phoebe dnes v Halounech nenaobědval. Fotek jsem mnoho neudělal, bohužel mě došly v polovině vyjížďky baterky. V Halounech jsme se přesně podle časového plánu setkali ze zdravotních důvodů toho času opěšalými bikery Elis a Gyngym.  Po dobrém obědě nám  Gyngy ukázal svoji krásně sešroubovanou ruku a mnohé oko bikerovo zvlhlo při pohledu na titanové a carbonové výztuhy zdobící jeho raněnou končetinu. Mít tak takový materiál na svém kole….

Pro mne v Halounech společná vyjíždka skončila, doprovodil jsem oba marody do Řevnic na vlak a dojel bez příhod podél Berounky do Prahy. Celkem mě to dalo 72 km a jsem rád, že jsem dnes nezůstal doma. Fotky jsou zde. Další  a trochu podařenější obrázky od Elis, najdete tady. Včetně pár fotek Gyngyho ruky vyztužené poctivým materiálem chirurgů ze Střešovické nemocnice. Gyngy, přejeme brzké uzdravení a rychlý návrat mezi jezdící členy komunity !

 

25.3.2007  Skvělá vyjížďka zorganizovaná Cabbagem z bike-fora příznačně nazvaná Marodi z Prahy.  Účastnili se převážně bikeři doléčující loňská zranění, i ti kteří nějakou tu zlomeninu stihli už v prvním letošním čtvrtletí. Tempo bylo vyhlášené jako mírné odpovídající míře poranění, proto se nachytalo i pár nás lenochů, kteří žádnou újmu neutrpěli a chtěli se jen pohodově projet. Pravdou zůstává, že „marodi“ od počátku nasadili tempo, které nezůstalo nic dlužné ani proslulým brdským chrtům. Jeli jsme převážně lehkým terenem po trase Točná, Dolní Břežany, Závist, Záhořanské údolí, Jílové, Radlík.  Všech jedenáct účastníků ve zdraví dorazilo na do cíle a všichni si vyjíždku u dobrého oběda pochvalovali. Na cestě zpět mě oslnil labužnický sjezdík z Točné, doufám že mi utkvěl v paměti a příště, pokud pojedu sám, ho znovu najdu.  Celkem jsem najel 72 km, nastoupané převýšení bylo 1050 m. Fotky najdete zde. Fotky od Pebeho najdete na jeho stránkách a ty jsou tady. Jen podotýkám, že ta obří palačinka s kopcem šlehačky je moje !!!

31.3.2007  Turistická vyjížďka posledním březnovým dnem. Slunečné jarní počasí, pohodové tempo, fajn lidi… Co víc si na sobotní odpoledne přát ? Cestě do Velkých Popovic šéfoval Vysmátý biker a vedl naše biky po okrskách bez provozu, kde nechybělo několik zastávek na zahrádkách vesnických osvěžoven. Po příjezdu do Popovic jsme se po kratší anabázi s výběrem vhodné hospody usídlili v restauraci „U ledu“. Rychlost přípravy oběda věrně korespondovala s názvem podniku, čas jsme si ale úspěšně krátili nekonečnou debatou o pokračování naší mise.  Po několikerém zvratu v návrzích další trasy jsme se rozhodli svěřit se do rukou v tu dobu již lehce podnapilého bikera a znalce místních lesů Velkého Pupíka. A nechybili jsme. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme s naplněnými břichy opět usedli do sedel a přes louky a lesy dorazili do Kamenného přívozu, kde jsme v další hospůdce u dobrého pivka vyčkali příjezdu Posázavského pacifiku. Můj computer ukazuje po dnešku najetých 56 km a 730 nastoupaných metrů. Fajn vyjížďka. Fotky najdete tady