wz
Textové pole:
CNW:Counter

——————-

Popis vyjížděk za uplynulé měsíce najdete zde:

 

Leden a únor 2007

 

Březen 2007

 

Duben 2007

 

Květen 2007

Vyjížďky

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

11. 8.2007  MTB závod s poněkud kostrbatým názvem Karlštejn Tour České spořitelny a Kooperativy

se odehrál v akčním radiusu mých vyjížděk a tak jsem neodolal. Startovné jsem zaplatil již několik týdnů dopředu a to    nakonec přinutilo v deštivém ránu vůbec vyrazit na start. . Prezentace a zahájení závodu bylo přímo na slavném dostihovém závodišti ve Velké Chuchli.  Předstartovní organizace  byla profesionální, u jednoho z okének uvnitř závodiště jsem bez fronty dostal číslo, čip, tričko, ponožky, lístek na jídlo a tablety pro výživu kloubů. Vše i s batohem jsem uložil do úschovny a pomalu vyrazil do houstnoucího startovního pole vytvářejícího se přímo na dostihové dráze. Pamětliv zařazení do kategorie veteránů nad 40 let, neoficiálně přezdívané  „rakváři“, postavil jsem se  ukázněně na konec startovního pole.  Bohužel, již brzy jsem měl zjistit, že toto se na závodech nenosí a ti slabší se zásadně staví dopředu, aby, z pro mě neznámého důvodu, mohli cestou blokovat ostatní.

   Před odstartováním mě trochu přivedlo do rozpaků  bezkrupulozní vyprazdňování tělesných útrob některých jezdců a jezdkyň přímo na okraji startovního pole. A ač jsem se snažil nedívat, později jsem si nemohl nevšimnout, že minimálně v jednom případě se nejednalo pouze o kapalné skupenství...

V 11 hodin se z amplionu místo startovního výstřelu ozval  výkřik „START“ a závod započal. Po vzoru dostihových  koní jsme obkroužili závodiště jindy skrápěné potem koní a vyrazili na asfoltovou silnici vedoucí do Radotína. Tam jsme teprve zamířili na lesní stezky.

 A hned po pár stech metrech některým z těch, co se na startu sebevědomě  zařadili po bok profesionálů došel dech. Bohužel cesty byly natolik úzké,  že tlačit nakonec museli všichni. A tak se z MTB závodu místy stával turistický pochod. Je ale třeba říct, že některé úseky byly natolik rozbahněné, že se vyjet nedaly.

 I cesta dolů místy připomínala oranici. Tam ale tlačil málokdo a tak se ti, kteří neměli dost techniky nebo prostě dnes nebyl jejich  den za chvíli váleli v bahně a ostrém kamení. Sám jsem několik pádů viděl a mohu říct, že rozhodně nepatřili k těm lehkým. Tímto přeju všem  postiženým rychlé uzdravení!

 Závod rychle ubíhal v monotoním duchu nahoru-dolů-nahoru-dolů a protože měřil jen 53 km, po necelých třech hodinách jsem se ocitl v cíli. Jakoby nebesa na tu chvíli čekala, spustil se přesně v okamžik mého průjezdu cílovou bránou ze zakaboněné oblohy prudký déšť.

 Pojedl jsem, vypil láhev Dobré vody od sponzora a v dešti vyrazil k domovu. . Fotky ze závodu od firmy Kocian.net jsou tady.  Výsledkovou listina je na Sportis.cz Zde je pár údajů z mého tachometru - délka 52 km, převýšení 941 m, čas 2 min 52 vt, průměrná rychlost 17,60 km/ hod.  Dle oficiálních výsledků měřených čipem je má průměrná rychlost vyšší (18,7 km/hod.), čas ale delší 2 hod. 56 min.. A to vše odpovídá 580. místu,tedy těsně za polovinou z celkového počtu 1.104 závodníků. Z toho 167 nedokončilo.

7. 7.2007  Prodloužený víkend a pro mne začínající dovolená. Záda pořád trochu zlobí, tak čtvrtek trávím v posteli a až v pátek se přidávám na klasickou projížďku do Haloun. Počasí bylo celkem slušné, ale pro sobotu byla předpověď ještě o něco slibnější. Navíc na 10. hodinu ranní svolal Čtrnácettřicítka  vyjížďku určenou pro všechny rekonvalecenty a  bike-marody. Tomu jsem nemohl odolat, to bylo jako vymyšlený přímo pro mě. Navíc jsem předpokládal, že po několika posledních vyjížďkách, které vedl Bajkr, pro svoje originální léčitelské schopnosti přezdívaný dr. Mengele, pár marodů a invalidů přibylo, takže tempo tentokrát bude skutečně pohodové. Bohužel opak byl pravdou. Už na srazu pod Barandovským mostem jsem s překvapením zjistil, že všichni účastníci jsou nejenom zdraví jako řípy, ale jsou po volných dnech pěkně rozježdění a nadržení hltat další desítky kilometrů.  Na nesmělý dotaz kam pojedeme se Bajkr jen usmál a neurčitě mávl rukou  směrem ke vzdáleným vrcholkům Alp. Pochopil jsem, že nastal den, který Siouxové nazývají, Den, kdy se bude dobře umírat.

Vzhledem k tomu, že už nikdo další nedorazil, vydali jsme se po chvíli čekání v šesti jezdcích (Bajkr, Martinaa, 1430, RK, Cabbage a já) směrem k Prokopskému údolí. Vlál jsem společně s Kibicem na chvostu našeho malého pelotonu a potil se jak dveře od chlíva. Vyjížděli jsme a zase sjížděli křovinaté kopce, vzdorovali silnému západnímu větru a trpěli společně na zarostlých singletracích. O první zastávku se postaral náš hodný pan vedoucí, když kdesi u Černošic píchnul. Zmobilizovali jsme síly a po chvíli vyrazili dál. Tempo bylo svižné, „naštěstí“ v lesním stoupáku si Radkovo kolo vyhlédlo dvoucentimetrový trn a s radostným zasyčením nám darovalo daších 15 minut oddechu. Vydrápali jsme se ke Karlštejnu (trasa v podstatě kopírovala vyjíždu „Pro Gyngyho ztracenou duši“ ) a poté i na Malou Ameriku.

Krásný sjezdík zpět ke Karlštejnu ale tentokrát nebyl korunován výtečným obědem v restauraci „U draka“, neboť zahrádka pukala ve švech. Vzali jsme to tedy přes kopec po žluté do Hlásné Třebáně, kde jsme se nakonec úspěšně posilnili. Během oběda, kdy byl vůdce plně zaměstnán pěkně vypečeným stejkem jsem nenápadně nadhodil, že vyjížďku předčasně ukončím. Bajkrovy oči pomalu opustily hovězí a zapíchly se do mého provinilého obličeje. Pochopil jsem, že to byla nerealizovatelná myšlenka. Navíc, když jsem podle výchovné metody biče a cukru dostal o chvíli později na Karlštejně zmrzlinu, pokračoval jsem dále již bez reptání. Jediný komu se podařilo z Bajkrova vlivu vymanit a uprchnout byl Cabbage, který ovšem vypadal ještě zdrceněji než já a jehož  barva obličeje se dala obtížně fotit  mobilem, neboť splývala s hojně zalesněnou okolní krajinou.  Byl tedy propuštěn a chvíli po té již šťastně uháněl podél Berounky ku Praze. My si ještě dali silniční vložku na Karlštejn a pak už po červené hurá na kopec pro sebevrahy—Staňkovku. Kromě mě projevili všichni dostatek odvahy, nebo nedokázali jen Bajkrovi říci ne, každopádně tentokrát podle posledních informací jízdu  všichni ve zdraví přežili (jen vůdce znovu píchnul).   Závěrem je třeba říci, ač to možná z mého vyprávění tak nevypadá,  že jsme si užili fajn den.  A kdybych po včerejšku mohl chodit, jel bych dneska zas :-)) Celkem 84 km, převýšení 1.426 m a to vše během 5. hodin v sedle.

Fotky z vůdcova mobilu najdete zde

 

17. 6.2007  Vyjížďka , která by se dala nazvat „Cesta pro ztracenou Gyngyho duši“ byla svolána již na 10 hodinu pod Barandovský most, tentokrát na Smíchovskou stranu. To si vymínila antibrdská klika, která se tím jistila proti případné cestě do Haloun. Cestou na sraz jsem ale potkal partu Hanky Švícka, kteří se právě do Brd chystali na branické straně mostu. A tak jsem lstivě  pod záminkou spojení obou skupin nalákal na tuto oblíbenou  bikerku ostatní z naší skupiny. Vše se rýsovalo dle mých představ, přejeli jsme přes most, ale krátké zaváhání na druhém břehu dalo prostor pro rebelii antibrdystů.  Ti pod vedením vzpurného Bajkra odmítli dále pokračovat v cestě a ubili argumenty všechny oponenty. A tak jsme znovu putovali na smíchovskou stranu mostu, odkud  jsme se v počtu devíti bikerů vydali klikatými cestami směrem ke Karlštejnu. 

Během jízdy se probral do té doby nezvykle zamlklý Gyngy a pod záminkou koupání se nás snažil nalákat do lomu Malá Amerika, ležící nedaleko Karlštejna.  Když se jeho prosby a žádosti cestou monotoně opakovali, podrobili jsme ho výslechu, při kterém  přiznal, že tam včera komusi půjčil svou duši a on ji na druhé straně zatopeného lomu místo návratu majiteli zahodil do roští. A tak naše vyjížďka dostala jasný cíl. Jeli jsme pro ztracenou Gyngyho duši !

Nijak jsme se nehonili a stavěli snad v každé hospodě, kterou jsme cestou potkali. Krátce po poledni jsme konečně dojeli k lomu Malá Amerika, kde se Gyngy bez váhání  spustil k vodě a po půlhodině se znovu vynořil s duší omotanou kolem krku. Jeho oči zářili. Až na Karlštejn nám o duši vyprávěl zajímavé příběhy a choval ji v náručí jako malé děcko. 

     Vzhledem k tomu, že nás ještě před obědem opustil zkušený vůdce Snail přezdívaný  pro svou dobrotu a mírnost „táta bikerů“, převzal vůdcovství Bajkr. Pohodlné stezky rázem změnily se v džungli a nebýt toho, že nám cestu zpestřil  mnoha zastávkami ve vyhlášených restauracích a pekárně, došlo by zřejmě ke vzpouře. Pod záminkou ukázání přírodních zajímavostí, prohnal nás mnoha sjezdy a výjezdy, kterým se i kamzíci a divoké kozy vyhýbají.

Jednotliví účastníci vyjížďky nás postupně pod různými záminkami opouštěli, až nás zbylo jen pět. Nebudu se rozepisovat o svém kotrmelci přes řídítka, pádu ve stoupáku k hradu, ani dalších mnohočetných poraněních, která jsem dnes utrpěl. Snad je způsobily  jezdecké chyby, ale tolik šrámu jako dnes jsem neutrpěl za celou svou bikerskou karieru..:-). Bajkrův šílený úsměv mě bude v noci ještě dlouho pronásledovat. Zprvu poklidné asfaltové vyjíždce slušel by nyní přívlastek „vyhlazovací“.

 Po návratu k Pigimu jsem se přesto nechal ukecat na „malou“ zajíždku přes Točnou, která se však protáhla až do pozdních večerních hodin. Jak dopadli ostatní nevím, já despotickému vůdci uprchl společně se šťastným Gyngym stále jěště opěvujícím svou duši v 19.15 z Točné. Jinak fajn vyjížďka, dobré počasí a díky Bajkrovi přímo gurmánský  výběr restaurací. Celkem 95 km a 1500 m nastoupaného převýšení . Fotky jsou zde