Vyjížďky Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií bez čtení textu níže, najdete všechny zde Upozornění pro slabší povahy a hnidopichy: Ne všechny komentáře u fotografií vždy odpovídají skutečnosti ! |
07.09 2008 Do dnešního dne jsem žil v domnění, že podniknout s chrty poklidnou vyjížďku, je stejně pravděpodobné, jako, že se stanu prezidentem Spojených států amerických. Dnes jsem se přesvědčil, že na světě není nic nemožné. Známí chrti Gung-Ho a Snail přijeli znaveni včerejší 280km vyjíždkou a tak k mé velké radosti pojali vyjíždku vyjímečně rekreačně. A přesto jsme o nic nebyli ochuzeni. Parádní sjezdíky, panaromatické výhledy na posázaví i dobrý obídek v Kamenici splnily více než jsem očekával. Celkem 104 km a 1500 nastoupaných metrů bylo v tomto podání příjemným nedělním zákuskem na konec týdne ! |
28.09 2008 Byla to možná podivná shoda okolností, možná hříčka osudu, nebo snad blahodárná síla podzimního slunce, rozhodně však nikoliv můj úmysl; jisté však je, že tohoto chladného podzimního jitra se nás pod Barrandovským mostem, na místě kde obvykle postáváme s pár bikery, objevil těžko uvěřitelný chumel lidí. Ne, nešlo o nepovolenou demonstraci, jak se zprvu zdálo, ale o mimořádnou účast na tradiční vyjížďce bike-fora, kterou jsem shodou okolností navrhl. Trasa byla předem vytyčená: přes Prokopské údolí k Loděnici a odtud na oběd do Hostími. Navzdory vysokému počtu účastníků jsme bez dlouhých diskuzí vyrazili na cestu. Na druhé straně řeky, kde se mělo přidat pár dalších bikerů z druhého břehu Vltavy nás čekal šok číslo dvě. Náš počet se během okamžiku zdvojnásobil a podle některých pozorovatelů dosáhl místy až 49 účastníků. V této chvíli ve mne byla malá až velmi malá dušička a již jsem se viděl na lavici obžalovaných za nepovolenou akci v chráněném území. Pokusil jsem se zbaběle píchnout, ale v tu chvíli nikde nebyli žádné střepy. Ani pokus o zmizení podle Cimrmanova vzoru „Vítr z hor“, se nepodařil, neboť celý den panovalo pod bezmračnou oblohou úplné bezvětří. Jen díky mnoha zkušeným jezdcům na čele výpravy držela vyjíždka směr, který byl vytyčen a nedošlo k žádným karambolům. Rychlost ovšem účast tolika lidí zpomalila a tak čelo stálo déle, než je obvyklé. Přesto, že jsme s Vilmou jeli spíše na chvostu, s potěšením jsem nikde nezahlédl válející se obaly od tatranek, posmrkané kapesníky ani jiné následky svědčící o množství lidí, kteří projeli před námi. Za Loděnicí došlo k přirozenému rozdělení této monstrozní akce do menších skupin a podskupin, takže jsme se jak hejno sarančat rozptýlili po širokém okolí a nakonec snad nikdo nezůstal o hladu. Jen hlavní cíl výpravy, oblíbená hospoda u Krobiána byla, co se potravinových zásob týká, vypleněna do základů. My s Vilmou a skupinkou dalších 11 bikerů jsme zakotvili na dlouhý oběd v nedalekém Srbsku. Na cestu zpět jsme se na rozdíl od ostatních skupin a podskupin vydali již jen podél vody, a tak jsme naplnili slíbený cykloturistický cíl vyjížďky a udrželi pohodové tempo. Celkem jsme najeli něco přes 70 pohodových km a nastoupali mírných 700 cykloturistických metrů. Fotky jsou tady. Závěrem ještě jednou díky všem z čela i chvostu výpravy za společnost a hlavně za toleranci k ostatním. |
27.09 2008 Sobotu před plánovanou vyjížďkou, z které se nakonec stala monstrvyjížďka s obří účastí jsme se s Vilmou rozhodli uspořádat malé taktické cvičení s cílem vytvořit ze sebe za víkend větrem ošlehané bajkery. Nakolik se nám to na vyjížďce dlouhé celých 42 km s převýšením 110 metrů podařilo je možno shlédnout zde. ( Malá nápověda: Vilma si při zpáteční cestě z Poděbrad vymkla koleno a já dostal housera, takže jsme se v neděli ráno museli oba navzájem namazat pálivým kafrem abychom se vůbec dobelhali na místo srazu do Prahy ) |