wz
Textové pole:
CNW:Counter

——————-

Popis vyjížděk za uplynulé měsíce najdete zde:

 

Leden a únor 2007

 

Březen 2007

 

Duben 2007

 

Květen 2007

 

Červen-srpen 2007

Vyjížďky

 

Tato stránka popisuje cyklistické akce, kterých jsem se zúčastnil. Fotografie

 z vyjížděk, jsou-li jaké, byly nasnímány digitálním fotoaparátem

Panasonic LS-65. Chcete-li rovnou navštívit galerie fotografií

bez čtení textu níže, najdete všechny zde

16. 09. 2007  Po včerejším solidním výkonu jsem si pohrával s myšlenkou strávit neděli jako normální člověk a odpočívat. Nenasytný Bajkr ovšem již cestou z Kokořínska spřádal plány na dnešní den a protože jsem mu rovnou nechtěl říci ne, vymyslel jsem si, že mohu až odpoledne, doufaje, že se Bajkr přidá k chrtům mířícím na Ještěd a tam se dosyta unaví. Opak byl ale pravdou. Stačilo po ránu zapnout ICQ a první co jsem uviděl byl vzkaz od Bajkra: „13,00 pod Barandovským mostem“ Venku bylo jako v létě a tak se návrh nedal odmítnout. A jak se dohodlo, tak se stalo. Úderem 13 hodiny jsme se ve třech sešli na místě srazu. Bajkr, Blondýna a já. Blondýna hned nahlásil potřebu brzkého návratu a naivně věřil v jeho splnění.

S několika malými zastávkami jsme doputovali do Loděnice a odtud do Sv. Jána pod skalou. Hoši se cítili  svěží a rozhodli se vydrápat na kilometr vzdálenou vyhlídku. Mě se moc nechtělo a tak jsem se ochotně nabídl, že jim dole pohlídám jejich dvoukolé miláčky. V duchu jsem se ovšem těšil na  půlhodinu klidu, jak si poležím na sluníčkem vyhřáté lavičce.  Osud měl se mnou však jiné plány. Sotva jsem se po odchodu hochů na vyhlídku přiblížil k do té doby osamocené lavičce, obsadila ji rodinka s neskutečně kvičícími dětmi. Nenávistně jsem je pozoroval z trávy pokryté psími výkaly, ale nenechali se vystrnadit.

 Po chvilce si mě vyhlédla sympatická dáma venčící roztomilé štěňátko snad labradora, či co to bylo. A že se jde do místního kláštera pomodlit, tak jestli bych jí ho nepohlídal. Souhlasil jsem, psík byl čisťounký a heboučký a lísal ke mně. Paní odešla a my si se štěnětem pěkně hráli. Bohužel brzy se vrátil Bajkr a Blondýna z výletu. Specielně Bajkr začal nebohé štěně poštuchovat a jistě v dobrém úmyslu, nalil mu plnou PET láhev vody na zem, aby měla ta němá tvář co pít. Pes si párkrát lokl a zřejmě aby nám udělal radost vyválel se ve vzniklé bahnité kaluži. Pak ještě ochutnal nedaleko ležící psí lejno a zřejmě aby tu pachuť zajedl, dal si jako moučník kus omítky ležící opodál.

 Když se dáma vrátila z kláštera, nejsem si jist, zda v té páchnoucí špinavé věci poznala svého miláčka. Každopádně si ho bez protestů převzala a my poodjeli o kus dál do pěkné zahradní restaurace na pozdní oběd. Přes zoufalé žádosti Blondýny bylo rozhodnuto, že zpět se pojede po červené turistické značce lesem.  Cesta to ale byla místy jen těžko schůdná, natož sjízdná. Nakonec jsme sice byli odměněni dlouhým singlíkem, ale čas poněkud  pokročil a tak i Bajkr, který vyjel bez světel, odmítl pokračovat lesem. Přes Karlštejn jsme tedy sjeli k Berounce a skrz houstnoucí tmu pokračovali ku Praze.

V Chuchli, pár kilometrů od domova se zezadu, kde v tu cvíli jel Blondýna, ozvalo tiché provinilé volání „Já  jsem píchnul“ . Objevili se sice nějaké návrhy, že už těch pár kilometrů dojede po ráfku, ale nakonec jsme zastavili a poslepu opravujícího Blondýnu obdařili mnoha cennými radami. A to byl konec dnešní odpolední vyjížďky. Domů jsem se doplazil ve 21,20 po ujetých  89 km  / 900 m převýšení. Fotil jsem já na Panasonic  a Bajkr na Olympus.

15. 09. 2007  Cílem prvního a doufám, že nikoliv posledního  výjezdu mimo domovský brdský rajon  s Bajkrem a jeho novým čtyřkolým „Bajkrbusem bylo Kokořínsko“.  Jeli jsme v šesti, z toho Maňas a Kibic se vezli i se svými bajky  druhým autem. Mimořádně rozsáhlá okomentovaná fotoreportáž dnes vypoví  o akci a krásách Kokořínska nepochybně mnohem lépe, než mé neumělé věty. Snad jen, že celkový počet kilometrů  díky náročnosti trasy dosáhl pouze 62 km s převýšením 1.150 m. Spoustu více i méně podařených fotek s komentářem  najdete tady . O třídu lepší fotky nafotil Maňas a ty jsou zde

09. 09. 2007  Domluvená nedělní vyjížďka se málem nekonala. Pochmurné deštivé ráno s teplotou kolem 15 st. ve mně probudilo touhu po celodenním spánku a tak jsem se po krátkém mžourání do monitoru  znovu vrátil do peřin. Naštěstí ostatní bikeři měli touhy zcela jiné a tak mě v půl jedenácté probudila výhružná smska. Po krátkém vymlouvání jsem osedlal Condora a vyrazil na Zbraslavský most, kde na mě ostatní měli počkat po malé horské premii přes Točnou. Samou radostí, že mě přestala zlobit záda,  jsem vyvinul nezvyklou rychlost a na most dorazil s půlhodinovým předstihem.

          Po dojetí hlavní tlupy jsme v počtu šesti jezdců vyrazili směrem na Halouny. Všiml jsem si ale, že pod Bajkrem jede zcela nové kolo s vysokým zdvihem nejen vepředu, ale i pod zadkem a to dávalo tušit, že jím vymyšlená trasa nebude jen tak ledajaká. A skutečně. Po rychlém výjezdu na Cukrák jsme byli postaveni před svérázný úkol. Překonat pokud možno v celku frekventovanou dálnici Praha—Příbram. Ač jsem tomu moc nevěřil, povedlo se to všem. Pak se nás Bajkr pokusil zabít šíleným sjezdem do Černošic, což se mu opět nepodařilo. Přes to a nebo možná právě  proto nám povolil v Černošicích návštěvu do daleka vonící pekárny , kde jsme posvačili trochu sladkého krmení.

         O několik minut později jsme ale už znovu seděli v sedlech a přes kořeny, polomy a křoviny stoupali znovu k Brdskému hřebeni. Zde využili první dva členové vyjížďky chvilkové Bajkrovy nepozornosti a unikli po asfaltce k domovu. Já s vypětím sil vydržel až na vrchol a po kratší debatě jsem byl též propuštěn. Dále pokračovali jen Bajkr, JirkaD a Radek Kolda.

  Nevím vlastně proč, ale mě se to zase líbilo. A kdybych měl více sil, pokračoval bych dál s nimi. Takto jsem najel jen 63 km s převýšením 649 m, ale zaplať pánbůh za ně. Takže kluci ještě jednou díky za vytažení z postele.  Fotky z akce jsou zde

1. 09. 2007  Datum nahánějící hrůzu všem školákům bez rozdílu rasy i vyznání se letos stal dlouho očekávaným dnem pro mnoho bikerů z Prahy a širého okolí. Právě na dnešní noc byla připravena vyjížďka po stopách serie závodů TransBrdy nazvaná WTB Night. Přes stále se vracející potíže se zády jsem si nemohl takovou akci ujít. Na kolo jsem namontoval představec trčící téměř do nebe, řídítka pak osadil vším, co jsem doma našel a co aspoň trochu svítilo.

              První sraz s kolegy byl stanoven na 18.30 hodinu na okraji Prahy. Slunce ještě příjemně hřálo a nic kromě našeho nepřiměřeně teplého oblečení nenapovídalo náhodným kolemjdoucím, jak hodláme strávit dnešní noc. Upřímně řečeno je to asi ani nezajímalo, nejspíš měli jiné zájmy a spěchali domů k TV na třetí řadu Vyvolených a jejich SuperGalashow.

              My jsme zatím v počtu šesti jezdců vyrazili směrem do obce Lety na úpatí Brdského hřebene. Cestou jsme ještě přibrali Heretika a jeho  osvětlovací system, v jehož záři závistivě bledlo i podvečerní slunce. Po další hodince cesty jsme dorazili do Let. Zde už nás čekala neustále se rozrůstající  tlupa natěšených bikerů se všemi možnými osvětleními od miniblikaček až po sofistikované světelné systemy v ceně mnoha tisíc korun, za které by se jistě nemusela stydět ani leckterá pražská diskoteka.

              S příchodem noci jsme vyrazili do potemnělého lesa. Tou dobou nás již bylo něco mezi úctyhodnými 30. —40. jezdci a tak byl les brzy plný světel, Úchvatná podívaná, zvlášť když kupodivu nikdo nepištěl, nehekal, ani při menších kolizích neklel. Lesní ticho zůstalo nenarušeno. Po počátečním chaosu , kdy jsme se, z nějakých mně neznámých, ale nepochybně důležitých důvodů, museli vyhnout jakémusi trampskému potlachu a zabloudili v pustině, klapalo vše jako po drátku. Samozřejmě nikoliv díky mně, já celou dobu vůbec netušil, zda jsme ještě v Brdech, nebo v Krkonoších, ale díky zkušenějším bikerům, kteří trasu závodu již zvládají doslova i se zavřenýma očima. Po stoupání, sjezdu a dalším stoupání na hřeben jsem sebekriticky zhodnotil svojí fyzickou kondici, stav pomalu slábnoucích akumulátorů ve svítilně a zásobu Ibalginu v batohu a rozhodl se s dvěma dalšími bikery odpojit od hlavní skupiny.

Cestu domů jsem již absolvoval za svitu Luny po asfaltu a gratuloval si k teplé bundě, neboť palubní teploměr ukazoval mrazivých 10 stupňů Celsia. Byla to fajn akce, jen v tom lese jsem skoro nic neviděl :-)).Dnes 76 km s převýšením 593 m. Fotky z akce jsou zde, moc hezky natočené, téměř profesionální video od osádky tandemu „Drb“ je ke stažení tady.  Vřele doporučuju navštívit i jejich tandemové stránky www.drb.cz  

             

                   

             

22. 09. 2007  Ydahova vyjížďka do Haloun s vysokou účastí (já napočítal 17 bajkerů a bajkerek) a s žádnými ztrátami. Zúčastnil jsem se až odpolední části a vzal sebou na výlet i své nové kontaktní čočky

a novotou vonící přilbu. Bohužel po příjezdu do Haloun si nikdo nevšiml ani mé nové přilby, ani absence dioptrických brýlí. To zřejmě rozesmutnilo pravou čočku natolik, že bez dovolení opustila své místo a pokusila se dát svému nositeli sbohem.

To rozlítostnilo zase  mne, neboť i když jsem ji včas zachytil rukou,  neumím ji bez zrcadla aplikovat zpět do oka. Požádal jsem tedy přítomné dámy o zapůjčení zrcátka, naneštěstí ale dnes vyjeli samé drsné bajkerky a ty sebou kosmetiku  zásadně  nevozí. Nakonec mi pomohl pan hostinský a laskavě mi zapůjčil obří zrcadlo o rozměrech 0,5 x 1 m. To mě zachránilo, neboť jsem brýle nechal pro jejich vysokou hmotnost doma. Cesta zpět již proběhla bez mimořádných událostí, pokud tedy nepočítám svůj prasklý drát ve výpletu a povinný defekt jednoho z účastníků, bez kterého by vyjížďka prostě  nebyla vyjížďkou.   

Závěrečný bonus přes Staňkovku přežili všichni ve zdraví a společně to oslavili na kofolové afterparty U Pigiho. Ujel jsem ze všech asi nejméně, ale i tak mi to dalo slunečných 76 km s převýšením 730 m. Fotky jsou zde.

23. 09. 2007 První letošní podzimní vyjížďka. Příjemná sluneční porcička  90 km a 1200 nastoupaných metrů. Hned na začátku vyjížďky se nám s RK podařilo z úkrytu  nafotit Bajkrův tajný náboženský obřad ke získání sluneční energie pro své potřeby ! Více na fotografiích !

Trasa vedla přes Loděnici do Sv. Jána pod skalou, kde jsme poobědvali a pozdravili znovu opěšalého přítele Gyngyho. Ten nás pak vyprovodil kus na zpět a pokračoval pěšky. My jsme toho sice dnes taky dost nachodili, ale divoké sjezdíky a brody nám to  vynahradily. Fajn vyjížďka !  Fotky jsou tady a ty od Gyngyho a MiniMaxe zase tady